Úvodník  |  Novinky  |  Recenze  |  Návody  |  O nás

Ve stínu havrana

září 2001

Černý havran nemusí být nutně jen Rumburak!

 

Hra Ve stínu havrana od slovenského týmu Rainbow Rhino je oním typickým zástupcem adventur, které zná většina hráčů počítačových her. 2D ručně kreslená grafika, postava, kterou pomocí myši proháníte po nejrůznějších obrazovkách, dialogy s  NPC postavami, sbírání a kombinování všelijakých předmětů za účelem postupu ve hře a spousta dalších věcí, tak obvyklých pro žánr adventur. Tyto hry jsou u nás, alespoň si to myslím, docela oblíbené, o čemž svědčí jejich dobrá prodejnost (série Polda a Horké léto jsou toho určitě dobrým důkazem). Možná po vzoru těchto adventur se tvůrci rozhodli, že udělají taktéž humornou adventuru, která by představovala potenciálního konkurenta výše zmíněných titulů. Bohužel záměr udělat dobrou adventuru se jaksi nezdařil. Faktorů, které přispívají k tomu, že se ze hry ve finále stal jen podprůměrný kousek, je hned několik. Jedním z těch nejdůležitějších je příběh. 

Kdesi daleko v jedné nejmenované zemi stojí na skále na pokraji lesa klášter. V něm nežijí žádné jeptišky, ale prostí mniši. Jedním z mnichů je také náš hrdina Severín. Ten si jednoho dne vesele pochrupuje (jistý druh meditace mnichů), když ho najednou z ničeho nic vyruší rozhovor dvou dalších mnichů. Těm se do rukou dostal „zakázaný spis vášně“, který nesmí v žádném případě shlédnout zvědavé oko duševně a morálně nevyspělého mnicha. Jelikož Severín je dobrák každým coulem, sebere okamžitě mnichům onu „zlou a nepěknou věc“, s cílem ochránit mnichy před trestem, který by je zcela jistě potkal. Jenomže v tu chvíli vstupuje do místnosti opat a vidí onu „zlou a nepěknou věc“ v prackách nešťastníka Severína. Opat pojme řešení svízelné situace poněkud akčně a proto nezbývá chudákovi Severínovi nic jiného, než skok oknem do vesele si plující řeky. Aby bylo vše ještě zábavnější, spadne rovnou na kebuli a v lehkém bezvědomí se mu zdá sen. V něm mu neznámý hlas říká „Najdi si svou cestu“. Poté se Severín probudí na okraji lesa a vůbec netuší jak se sem dostal a co měl znamenat onen podivný sen. Nic nechápající Severín se proto sebere, poslechne svůj sen a vydává se hledat „svou cestu“.

Myslím si, že „hledání své cesty“ jako náplň příběhu, není zrovna třikrát dobře zvolený tah. A to z jednoho prostého důvodu. Příběh je totiž velice nezáživný, z čehož vyplývá, že se i ze hry samotné stává nudná záležitost. Výsledek nakonec vypadá tak, že jen procházíte lokacemi, sbíráte a používáte předměty a vůbec nevíte proč to všechno vlastně děláte. V žádném případě nečekejte dramatický posun v příběhu a ani jakoukoliv příběhovou zápletku, která by vás alespoň na chvíli přikovala k monitoru a obohatila poněkud suchý příběh. Žádné gradování příběhu nebo skvělý závěr, zkrátka kde nic tu nic. Jediné co snad stojí za zmínku je, že se Severínovi ještě párkrát zdá sen, ale jeho přítomnost je zde pouze jako připomenutí příběhu. To abyste totálně nezapomněli, že máte hledat svou cestu. Příběh má sice jakýsi filozofický  podtext, ale to ho od nezáživnosti nezachrání. A u adventur platí dvojnásob, že stojí a padají na příběhu. Hru nezachrání ani logické hlavolamy, protože žádné nejsou. Prostě pořád jen kombinujete předměty. Pravda, i v mnohých jiných adventurách kombinujte jenom předměty, ale ty mají alespoň kvalitní příběh nebo humorné situace a dialogy, či cokoli jiného, co vás nutí být neustále přilepení u monitoru. Tady vás povětšinou u hry nedrží nic.  

Grafické ztvárnění je poměrně slušné a „reprezentuje“ tento druh adventur. Není to sice nic extra, ale dá se na to bez obav koukat. O něco hůře jsou na tom animace. Ve hře samotné se vše pohybuje plynule, ovšem animované sekvence jsou již poměrně trhané, z čehož plyne, že příliš povedené nejsou. Zřejmě se u takovýchto adventur zlepšení animovaných sekvencí jen tak rychle nedočkáme. Na druhé straně jsem si už tak trochu zvykl.

Dabing neponechali autoři náhodě a po vzoru konkurence nechali hru profesionálně namluvit. A aby byl úspěch zaručen, vybrali známou osobnost. Tím šťastným byl Jiří Lábus a aby ho náhodou nikdo jiný kvalitou svého hlasu nezastínil, nechali ho autoři namluvit rovnou všechny postavy (možná chtěli ušetřit :). Pravda, dabing je sice kvalitní, ale přece jenom pořád slyšíte, že se jedná o stále jeden a tentýž hlas, ač je jeho intonace u každé postavy jiná.

Obtížnost hry jsem již nakousl o něco výše. Díky tomu, že pořád jen trapně kombinujete předměty, není hra příliš náročná. Co vám bude nejspíš dělat problémy, je až příliš mnoho zbytečných předmětů k označení v takřka každé lokaci. Hlavně, když se skoro v každé lokaci nachází hromada květů a kamenů a každý je potřeba vyzkoušet a prozkoumat, protože zrovna tenhle by se mohl hodit (i přesto že jsou kameny i květy pořád stejné). I když tohle překousnete, čeká vás další nepříjemný šok. A tím je délka hry. Hra je až trestuhodně krátká a jen co se trochu rozkoukáte a projdete několika lokacemi, přichází konec. Pokud někde vyloženě nezkysnete, dohrajete hru v pohodě za jedno odpoledne.

Hry Polda nebo například Horké léto sice také nejsou kdovíjak dlouhé a s bůhvíjak dobrým příběhem, ale pořádně se u nich pobavíte. Ačkoli má být hra Ve stínu havrana humorná adventura, příliš se nezasmějete. Mnohdy to vypadá, jako by tvůrci těžce „vypotili“ pár situací, u kterých se musíte nutně zasmát. Pokud se tak nestane, nebudete se smát asi vůbec. Ačkoliv tvůrčí tým je ze Slovenska, hra je česky nadabována a má jak české, tak i anglické titulky. V konečném součtu mi hra přijde jako velice průměrný až podprůměrný titul. Nic co by mohlo ohrozit konkurenci. Bohužel!

Unknown

+ slušná grafika a dabing
- „suchý“ příběh,  absence logických hádanek, velmi krátká hra

Nepříliš povedená adventura, krčící se pouze ve stínu svých konkurentů.